Czech Zero Waste – cestuj bez odpadu!

Helča, Jana a Míša, cestovatelky, dobrovolnice, objevitelky a snílci. Tři holky, které se rozhodly žít životem, který nebude ubližovat naší planetě. Blog Czech Zero Waste založily proto, aby inspirovaly ostatní k bezodpadovému způsobu života. Jak to souvisí s cestováním? Čím můžeme my přispět k planetě bez odpadu? Přečtěte si rozhovor s Helčou a Janou z Czech Zero Waste a hlavně nezapomeňte přijít na akci CESTUJ JINAK, která se uskuteční 21.3. 2018 v 18:00 v Golden Apple Cinema ve Zlíně, protože holky z Czech Zero Waste tam taky budou!

Czech Zero Waste je projekt s hlubokou myšlenkou. Můžete přiblížit čtenářům, kteří o něm ještě neslyšeli, o co se jedná a jaký je jeho cíl?

H: Cíl je, aby celé Česko bylo bez odpadu samozřejmě. Snažíme se na našem blogu psát, jak na to ve všech různých oblastech našeho života. Na naší facebookové stránce se snažíme nejen sdílet své vlastní zkušenosti, ale i různé články, videa a události druhých, které jsou jakkoli spojené s touto tématikou.

J: Jde nám o to ukazovat cesty, jak se dá žít s menším množstvím odpadu a zároveň inspirovat a motivovat další, aby se k nám taky přidali.

Co bylo prvním impulzem pro vytvoření tohoto projektu?

J: To, že v Česku žádný blog o zero waste nebyl. V zahraničí už existovalo více blogerů a blogerek zabývajících se tímto tématem. Byla jsem v té době zrovna v zahraničí a hledala jsem cesty, jak tam nakupovat bezobalově a bezodpadově. Dostala jsem informace skrze jeden blog. A protože v Česku prostě nic takového nebylo, rozhodly jsme se, že tu informační mezeru zaplníme a vytvoříme blog.

Snažíte se omezovat tvorbu odpadu, jak se jen dá, vyrábíte si dokonce i domácí prací prášek. Určitě jsou ale i jednodušší způsoby, jak omezit tvorbu odpadu. Poradíte, který krok je nejsnadnější pro začátek?

H: Nejsnadnější je vzdát se jednorázových lahví na vodu. Pít vodu z kohoutku a mít nějakou láhev, do které si vodu můžu napouštět. A nosit si na nákupy vlastní tašku a látkové pytlíčky na ovoce a zeleninu.

J: Obecně se pokusit omezit věci k jednorázovému použití. Ať už jsou to PET láhve nebo třeba igelitky. Je pravda, že někdo igelitky použije třeba vícekrát, ale v podstatě to není trvalý materiál. Pokud se bavíme o sáčcích, platí to asi tak desetinásobně.

Ani ve Skotsku kousek od jezera Loch Ness jsme se neobešly bez trvalých lahví na vodu.

Často mluvíte o tvorbě odpadu v souvislosti s cestováním. Máte tipy, co si sbalit nebo naopak nesbalit na cesty, abychom produkovali méně odpadu?

J: Vzít si ty věci, které člověk používá v každodenním životě. To znamená vlastní láhev na vodu, tašku na nákupy a krabičky. Do toho všeho se dá nakupovat jídlo. Při cestování vzniká nejvíce viditelného odpadu právě z jídla. Musíme počítat s tím, že ne na každém místě, kam jedeme, se dá nakoupit jídlo bez obalů. Proto se na to musíme připravit tím, že si nějaké vezmeme s sebou. Nejlepší jsou suroviny, které jsou lehké a ke konzumaci je stačí jen namočit a uvařit. Tím myslím třeba jáhly, pohanku, kuskus, basmati rýži a podobně. Můžeme počítat s tím, že skoro všude se dá sehnat nějaké ovoce, zelenina a pečivo bez obalů. Krabičku je dobré mít s sebou i proto, abychom do ní mohli dávat zbytky a ty pak vyhodili na kompost. Z těch praktických věcí si můžeme, když máme možnost, kupovat vstupenky nebo i jízdenky elektronicky.

H: Co se týče vybavení záleží na tom, kam člověk jede. Pokud jede někam na pár nocí, neměl by si zapomenout vzít mýdlo, pastu a kartáček. To platí i když člověk jede do hotelu, protože jsou v nich často všechny tyhle věci zabalené. V případě, že člověk jede třeba na hory nebo někam, kde potřebuje speciální vybavení, je lepší si ho půjčit. Teda pokud ho nepoužívá pravidelně vícekrát za rok. Dá se půjčit třeba batoh od kamarádů, spacák od sourozenců, stan z půjčovny outdoorového vybavení. Vybavení, které by si člověk koupil a pak ho použil jednou dvakrát ročně a pak mu zbytek roku leželo ve skříni je jednou z forem odpadu. Nejenže doma zavazí, ale není ani dostatečně využitý potenciál té věci, jak by mohl být, kdyby se používal častěji.

Na trhu v ukrajinské Oděse jsme si borůvky nakoupily přímo do hrníčku.

Které dopravní prostředky volíte, abyste šetřily životní prostředí?

H: Nejlepší jsou vlastní nohy nebo kolo, ale to spíš platí pro dopravu po městě nebo na kratší vzdálenosti. Pak je ale vhodnější veřejná doprava než auto. Při čemž vlaky jsou zase lepší než autobusy.

J: Když už člověk jede autobusem, dají se vypočítat emise, které vypustí během cesty a může je „vyplatit“. A to tím způsobem, že dá určité peníze jedné z mnoha existujících iniciativ, které jsou schopny za tu sumu zajistit vysazení nových stromů nebo dají lidem v rozvojových zemích speciální vařič, který nevypouští do vzduchu emise, ale naopak je konzervuje zpátky do půdy. Pokud člověk jede autem na dlouhou cestu, platí zde to samé jako u autobusů. Hodně taky záleží kolik lidí v tom autě jede. Pokud už člověk opravdu chce jet s kamarády na nějaký road trip, je nejlepší sehnat tolik kamarádů, aby auto bylo plné. Nebo je možné využít car sharing či jet třeba stopem.

 

Dánský ostrov Samso, který je energeticky soběstačný, jsem projela na kole.

V jednom svém článku mluvíte o cestování letadlem, podle vás bychom se mu měli snažit vyhýbat, ale když už musíme letět, máme se snažit offsetovat svoji uhlíkovou stopu. Co to přesně znamená a jaké máme možnosti?

J: Člověk si na základě délky letu může vypočítat, jaká je jeho uhlíková stopa a jaké finanční částce přibližně odpovídá. Potom si najít organizaci, které zaplatíme cenu našich emisí a ona za tyto peníze vysadí stromy a podobně, jak už jsem říkala v souvislosti s autobusy. A tím pádem někde jinde nahradí ten oxid uhličitý, který jsme vypustili. Nejdříve by ale člověk měl popřemýšlet kolikrát za rok musí na určité místo letět a potom se rozhodnout, jestli třeba není lepší zůstat tam delší dobu, než letět více cest. Nebo je tu možnost koncipovat cestu tak, že naplánovanou trasu urazíme po kratších kouscích třeba vlakem. Cesta pak bude zároveň i cíl.

H: Samy se snažíme nelétat. Snažíme se to opravdu omezit. A když už skutečně musíme, tak pak alespoň nahradíme ty emise.

Máte nějakou vlastní zkušenost, která vás v zahraničí ve spojení s tématem tvorby odpadu příjemně překvapila?

H: Na východě například v Moldavsku nebo na Ukrajině nás příjemně překvapilo, jak normální je tam nakupovat na tržnicích. Tady v Česku není nakupování na trzích tak běžné a dostávají se k tomu lidé až zpětně. Ale třeba právě na Ukrajině a v Moldavsku tržnice ještě patří k jejich běžnému životu. Nevýhodou ale je, že se sice prodává všechno bez obalů, ale protože tam ještě není tak uchycená myšlenka omezování odpadu, dává se to do normálních sáčků. Pro nás v osobním snažení to bylo jednoduché v tom, že jsme si všechno nakoupily do vlastních obalů a vyhnuly se tak odpadu. Dále třeba ve Skotsku, kde jsme byly vloni, existuje iniciativa Zero Waste Scotland. Snaží se, aby Skotsko bylo zero waste a projevuje se to tak, že tam mají skoro všude popelnice na bioodpad, a to i ve městě.

J: Když někde cestujeme a snažíme se zůstat zero waste, setkáváme se s různými přístupy a řešeními. V tomhle ohledu je cestování opravdu inspirující. Často zjistíme, že některé věci lze dělat jednodušeji a efektivněji. Můžeme si také uvědomit dopad toho odpadu. V Česku nám odpad zmizí z ulice a nejde vidět, často nám proto vůbec nedochází, jaké je skutečné množství produkovaného odpadu. Kdežto když jedete do země, kde není svoz odpadu běžný nebo se tam dělá jinak například, že se nechají jednou za týden tašky s odpadem na ulici, jako třeba v Belgii, uvědomíte si, co to znamená.

Ze které země, bychom si v (ne)tvorbě odpadu mohli vzít příklad?

H: Já myslím, že od každé něco. Nemáme vyloženě konkrétní zemi, kterou bychom mohli říct. Od těch východních zemí si můžeme vzít příklad třeba v množství tržnic.

J: Skotko, Švédsko a Dánsko jsou země, ze kterých si můžeme brát příklad v tom, že se věci dají opravovat a znovu používat. Středoafrická republika mě inspirovala tím, jak při vaření využít všechny části zeleniny a co nejméně plýtvat jídlem. Německo má zase spoustu bezobalových obchodů, je to evropský leader v tom, jak bezobalové obchody vypadají, co všechno se v nich dá koupit. Když člověk cestuje a navštěvuje místní bezobalové obchody, najednou vidí mnohem více možností. Je dobré se inspirovat od všech zemí. Všude je něco.

Slůvko na závěr

H: Hrozně důležitá je příprava. Nejen v každodenním životě bez odpadu, ale i při cestování, je dobré si zjistit, jaké jsou ve vaší destinaci možnosti a jak to tam funguje. Na to jsou skvělé různé facebookové skupiny. Například když jsme jely do Edinburghu, zeptaly jsme se na nějaké facebookové skupině, jestli by nám mohl někdo  poradit, jak se dá v Edinburghu žít bez odpadu. Nakonec jsme kromě rady dostaly i nabídku k ubytování a bylo to super. A kromě přípravy mít otevřené oči a vidět všechny možnosti, když už na tom místě jsme.

J: Co se týče zodpovědného cestování, což je téma, o kterém budeme na akci Cestuj jinak! mluvit, můžeme se bavit například o ubytování. Pokud jedeme do hotelu nebo do hostelu, můžeme zkusit najít takové, které mají ekologicky šetrný provoz nebo přímo certifikaci. Můžou to být detaily. Jaké prací prostředky používají, využívají úsporné energie? Ještě lepší je podporovat místní obyvatele a zůstávat u nich. Dále bychom se měli vyhýbat turistickým praktikám, které by nerespektovaly místní kulturu nebo které by mohly nějakým způsobem zdejší lidi vykořisťovat. Tím může být i kupování suvenýrů. Lepší než si kupovat něco, na co bude doma jen sedat prach je dovézt si místní jídlo, víno nebo alkohol, pořídit si fotku nebo si vzít na pláži nějaký kamínek. Tím na jednu stranu omezíme odpad a na druhou stranu nebudeme sbírat laciné věci, které možná byly vyrobeny ve špatných podmínkách. Pokud si chceme přivézt něco užitečného, co opravdu využijeme, je lepší hledat výrobky místních. Někdy je vhodné se vyvarovat míst, kde chodí všichni turisti, to platí hlavně o místech v přírodě, protože ji to narušuje.

H: Týká se to zejména rozvojových zemí, kde nejsou úplně dořešené národní parky a chráněné oblasti. Turisti se chtějí podívat na neporušený a krásný prales, ale když tam půjdou všichni turisti, tak už to krásný neporušený prales nebude.

J: To, že ať už jdeme kamkoli, nemáme za sebou nechávat odpadky, asi zmiňovat nemusíme, že?

Více o akci Culturea: Cestuj jinak

Klára Pavelková